Pokud jste nečetli první díl rozhovoru se Slaďasem, tak tady si jej můžete přečíst „Kluci se mi smějou, ale placku mám a třetí díl si přečtete tady – “MŮJ VZOR BECKHAM A FIGO PAK UŽ NIKDO”

Sigma, současnost

Volal ti Jílek. Co ti řekl?
Už jsme měli dovolenou, takže jsem byl s pár kluky u nás na chatě. Trošku jsme si užívali dovolené. A musím říct, že naštěstí volal brzo (směje se od ucha k uchu, pozn. redakce). Ale ne volal, když vlastně spadli podruhé do druhé ligy. A řekl mi, že chtějí okamžitě zpátky a že jsem první volba kterou by chtěl přivést když budu mít zájem. Já jsem mu říkal, že je zájem z Příbrami, která tu ligu hrála. Vlastně na úkor Sigmy tenkrát. Tak to se mu asi moc nelíbilo, ale Příbram nebyla ochotná Táborsku zaplatit peníze. Tak to dopadlo. Pomohlo tomu, že jsem trenéra Jílka znal z nároďáku, když začínal s trenérem Hřebíkem. A začal jsem mít zase do fotbalu chuť, s tou vizí, že se postoupí do ligy. I když jistota tam nebyla, ale věřil jsem a věděl jsem, že ten kádr na to bude mít. A pak to šlo děsně rychle. Během deseti dnů jsem byl tady. Na Sigmě.

Jaký to bylo? Skok z Plzně do Táborska, pak zase Táborsko Sigma? Bylo to příjemnější stěhování?
Jo, samozřejmě. Tak hlavně ten stadion. Ale celkově ten přístup. Prostě je to tady na profi úrovni. A musím říct, že jsem si toho hrozně vážil. Hodně kluků jsou tu odchovanci a nikde jinde nebyli, nedokážou si představit v jakých podmínkách se dá dělat profesionální fotbal někde v druhý lize.

Bavili jste se někdy v kabině o těchto tvých zkušenostech z Táborska?
Bavili. Bylo dobrý, že jsme byli samí mladí kluci. Vlastně Kalvi (Lukáš Kalvach) šel do Táborska místo mě na roční hostování, takže může potvrdit, jaký tam byly podmínky. A pak si toho tady taky víc vážil. A přesto, že tam třeba nejsou úplně TOP podmínky, tak jsme jednu sezonu skoro postoupili do ligy. Prostě dá se to. Vždycky je to o lidech. O charakteru lidí a jak k tomu přistupují. Když přijde člověk z lesa, i když teda teď už staví nový stadión a mají to hezký – byl jsem se tam podívat. Přijde sem, kde se hraje liga, profi zázemí a stadion s tribunama okolo, tak to je úplně o něčem jiným.

Přišel jsi ale do týmu, který spadl z ligy a atmosféra v kabině nemohla být úplně veselá. Co vás semklo, že jste projeli dvojkou jak nůž máslem?
Osobně jsem to tak nevnímal, protože pro mě to byl krok dopředu. Ale kluci tu druhou ligu brali trošku jinak a myslím si, že to bylo vidět na prvních třech kolech, který jsme nezvládli. A tam byl potom zlom. Jak v nás, tak v trenérovi. Protože jsme si hodně uvědomili, že teď se prostě hraje druhá liga a jestli se má zase hrát ta první, tak se to musí zvládat. A někteří kluci museli slevit ze svých požadavků. Jak to říct? Prostě hrát s pokorou a bojovat. Druhá liga je většinou o bojovnosti a tam jen fotbal nestačí. Tam se to opravdu zlomilo. Přišel důležitej zápas ve Vlašimi, kde jsme se odrazili a pak byla šňůra tuším deseti vítězství (bylo jich 9, pozn. redakce) po sobě. Dostali jsme se na první místo a pak už to šlo. Bylo to jedno s druhým. Navíc čím dřív jsme věděli, že už si to uhrajem, jsme se mohli těšit na tu první ligu. Myslím si, že hodně pomohl i věkový průměr okolo 23 let v základní sestavě. Což se moc nevidí. Bylo to super.

Slaďas a reprezentace ČR

Teď trošku odskočme a vraťme se k tvým působením v mládežnických reprezentacích. Jaký to pro tebe bylo a co ti to přineslo?
No zase něco úplně jinýho. No poprvý, poprvý když jsem tam stál a hrála tam ta hymna a já měl ten dres na sobě, v těch sedmnácti letech, to se ani nedá popsat. Nevím jestli to takhle mají všichni, ale myslím že jo. Bylo by špatný kdyby ne. Prostě obrovská čest. A já měl i radost, že táta, nebo vlastně rodina, která tomu věnovala spoustu času, že jim to můžu takhle splácet. Je to vizitka i pro ně. A říkal jsem si, když to takhle půjde, proč se tomu nevěnovat profesionálně. Což se vlastně povedlo. Jinak byste mě tady nezpovídali a nefotili. A ta reprezentace je vždycky něco jinýho. Mě mrzí, že když jsme potom v tý devatenáctce udělali ten úspěch (stříbro na ME U-19 2011, pozn. redakce), kdy jsme ani nebyli v té nejsilnější sestavě, protože chyběli Kadlec, Vydra, Petrák, kterej pak šel do Norimberka, se pak neudělala dvacítka, která teď už vlastně je. Tenkrát ještě do jednadvacítky byly dva nebo tři ročníky a byly tam kluci ročníku 90 a my museli ten rok nebo rok a půl čekat. Teď je to zase úplně jiný, protože si pamatuju, že já i když tenkrát hrál dva roky pravidelně druhou ligu a byl jsem jednou v náhradnících, tak trenér Dovalil musel na jedný tiskovce hrozně zodpovídat za to, jak je možný, že v náhradnících figuruje někdo, kdo hraje druhou ligu. Že tam musí být pouze z první nebo zahraničí. A když kouknu na dnešní nominaci jednadvacítku, tak tam náhradní gólman je z třetí ligy, nebo doteď chytal ČFL. V základní sestavě jsou kluci co hrají pouze za juniorku. Lidi asi nejsou nebo nevím co se stalo. Ale tohle za mě nebylo, pro mě prostě druhá liga byla málo.

Takže jsi smolně přišel o U-21?
Nevím jestli smolně, tam už pak opravdu ta kvalita byla jiná, byly tam ročníky 91, 92, 93. A neříkám, že jsem na to třeba kvalitativně měl. Ale vím, že se tam hodně dbalo na to, že tam ty kluky z toho úspěšného týmu chtěli brát, ale prostě jsem hrál jenom druhou ligu, tak to asi nešlo. Nominaci jsem zkrátka nikdy nedostal. Ale na druhou stranu jsem hrál pravidelně druhou ligu, i když v menším klubu a postupnýma krokama jsem se dostal sem. Kde si myslím, že mám nějakou pozici a hraju a pokud si ji udržím tak budu hrát ligu což byl můj cíl. A i když je mi šestadvacet ,tak pokud na to nebudu dlabat, nějakých pět šest let, můžu na té nejvyšší úrovni hrát.

Co Martin Sladký a reprezentace A?
(Směje se, pozn. redakce) To by byl fakt sen. Nevím, nad tím teď nepřemýšlím, teď máme nějaký cíl tady. A i když se tam dva kluci dostali, teď ještě Džema (Jemelka, pozn. redakce) byl třetí. Je to těžký, když se podívám na ten můj post, je tam Gebre Selassie, Kadeřábek, Coufal, Bořil. To jsou kluci, kteří mají daleko větší zkušenosti a hrají někde úplně jinde. A myslím si, že i kvalitou jsou jinde než já. Ale když budu skromnej a budeme pokračovat dál, kdo ví. Není to můj nějakej nejbližší milník, který bych si dal.

Co je pro Martina Sladkého nejbližší milník?
Já bych byl rád, kdybychom udrželi třetí místo a zahráli si poháry. To je teď sen každého kdo je tady v Sigmě. Ale ještě je to pořád daleko. Musíme jít od zápasu k zápasu a neztrácet body.

To neztrácení bodů se na jaře úplně nedaří, snad krom Plzně. Co tam chybí? (rozhovor byl natáčen před utkáním s Duklou Praha)
My jsme teď koukali na video z Karviné a nám nepřišlo, že bychom hráli něco jiného než na podzim. Tam bylo vše co jsme hráli na podzim, ale to finále. Ta finální nahrávka do šance. Tam nám to mockrát zablokovali a mohli jsme to dohrát do gólu jinak. Když to vezmu od začátku Plzeň – remíza, bod dobrej, ale mohli jsme se štěstím vyhrát. Plzeň nezačala jaro dobře, ale to nikdo nemohl tušit. V Brně to beru jako ohromnou ztrátu, tam jsme věděli jakej zápas to bude. Jim stačila jedna nebo dvě šance, aby ten gól dali a my svoje šance nedohráli. Trošku mi vadilo, že po dvou utkáních se začalo psát, že SIGMA je v krizi, že to nepůjde. To mi přišlo postavený na hlavu. Když jsme porazili doma Slovácko, což byl jeden z našich nejhorších výkonů v lize a nebyli jsme lepší, ale přesto jsme to výsledkově zvládli. Pak jsme zase přehrávali Karvinou, se kterou jsme vyhrát nedokázali. Ono to je vždycky nahoru dolů. Ale teď musíme zase hledět před sebe. My prostě jdeme tou cestou kterou jsme si nastavili a když to udržíme dál, tak výsledky zase přijdou. My si vždycky říkáme, že pro nás je důležitý zápas odehrát tak, jak chceme, odjezdit ho a hrát styl, kterej děláme každej den v tréninku. Buď to na výsledek stačit bude nebo ne.

Tady tohle mě zajímá. Z těch čtyř utkání pro vás bylo jenom to Slovácko zklamání?
Slovácko pro nás bylo zklamáním, co se týče herního pojetí, protože tam nás přehrávali. Přišlo mi, že jsme byli u všeho o krok pozdějc. Takže určitě bylo zklamáním. Ale zase se zvládlo výsledkově. Ono, kdo si po sezóně řekne, že jsme se Slováckem, který bylo třetí od konce, hráli strašidelnej zápas, když jsme udělali tři body. Samozřejmě Slávia nebo Plzeň jsou někde jinde. Před sezónou jsem si říkal, že jestli oni (hráči Slávie, Sparty, pozn. redakce) mají za měsíc to co já za rok, tak mi nebude vadit, když mě někde u lajny obejde. Ale to samozřejmě byla nadsázka. Mě by naopak vadilo být jimi, když nedokážou přehrát kluka ze druhý ligy.

KONEC DRUHÉHO DÍLU

Ve třetím díle rozhovoru se dozvíte KDO JE Slaďasova NEJVĚTŠÍ fanynka, CO chystá v ČERVNU a jak VNÍMÁ FANOUŠKY.

Podobné články