Dnes Vám přínáším další rozhovor se zajímavou osobností z historie Sigmy a účastníka výzvy “Spojme síly pro Sigmu”,Tomáše Ujfalušiho. Dozvíte se kdo ho trénoval, jaký má oblíbený tým, ale třeba také to, že je proti pyrotechnice.
Image00001
Jak jste se dostal k fotbalu?
K fotbalu jsem se dostal přes tátu, který fotbal hrál, byl to můj první trenér. To znamená, že už od čtyř let jsem začal kopat do balonu a táta mě vedl, až do nějaké osmé třídy. To jsem poprvé začal navštěvovat sportovní třídu v Olomouci a od té doby jsem tu zůstal.

Hrál jste za Sigmu “A” 4 sezóny, jaké to tehdy bylo?
Bylo to nádherné, já jsem zažil tu Olomouc, kde byl Martin Vaniak, Olda Machala, Jirka Vaďura, Milan Kerbr, Jirka Barbořík, Martin Kotůlek a další, prostě strašně silný tým. Zažil jsem ty nejlepší hráče, když jsem hrál za Olomouc a samozřejmě pod trenérem Karel Brücknerem takže na to vzpomínám opravdu jenom v tom nejlepším.

Následoval přestup do Hamburgu, jak jste to tehdy vnímal? Jaké to bylo přecházet z Česka do Německa? Byl jste už v té době “němčinář”?
Abych se přiznal tak jsem nad tím nikdy moc nepřemýšlet, spíš to bral tak jak to je. Chtěl jsem hrát v zahraničí a dostal jsem tu možnost. Vždycky jsem byl přizpůsobivý typ, takže jsem neměl absolutně žádný problém. Jazyk jsem malinko uměl, ale samozřejmě jsem začal chodit do školy a intenzivně studovat němčinu. Ty tři a půl roku jsem si tam užil. Odehrál jsem skoro všechny zápasy, až na dva nebo tři měsíce před mistrovstvím Evropy 2004, když jsem byl zraněný, takže moje první štace vyšla úplně perfektně.

Pak následovala Fiorentina a zase úplná změna, bylo to už jednoduší? Připravoval jste se na ni už dopředu?
Byla to změna, ale taková, jakou jsem si přál. Já jako obránce jsem vždycky toužil hrát italskou ligu, pro tu propracovanou obranu a navíc jsem měl štěstí, že jsem mohl první rok působit pod Dino Zoffem (). Ten nás trénoval tři měsíce a hlavně ty poslední tři roky jsem hrál pod Prandellim ( který pro mě byl takový fotbalový táta a naučil mě spoustu věcí.

A pak asi vaše nejúspěšnější působení v týmu Atletica Madrid. Jak na něj vzpomínáte?
Myslím si, že tam jsem opravdu hrál nejlepší fotbal. Vytíženost tam byla extrémně velká, takže jsem jenom trénoval, hrál, odpočíval a tak pořád dokola. Za ty tři roky jsem z Madridu neviděl v podstatě vůbec nic a soustředil jsem se jenom na fotbal. A tam se dostavil největší úspěch, respektive dva. Vítezství v Evropské lize a v Superpoháru a to byla velká zkušenost. Jako každý fotbalista jsem vždycky toužil vyhrát titul a proto jsem zvolil, možná nečekaný, přestup do Galatasaray Istanbul.

Které z těchto působišť si nejvíce získalo Vaše srdce?
Nejšťastnější jsem byl určitě ve Florencii, která mi přirostla k srdci a dodnes tam jezdím navštěvovat své známé a kamarády. Možná bych mohl říct, že tam mám víc známých než tady, v České republice.

Po Vašem návratu jste šel do Sparty a ne zpět do svého domovského klubu, jak jste to viděl tehdy? A máte třeba už dnes na to jiný pohled?
Nemám na to vůbec jiný pohled, protože v té době, když přišla nabídka ze Sparty, jsem žádnou jinou nabídku neměl. Kdybych ji dostal i z Olomouce tak bych ji určitě zvažoval, ale hlavně jsem chtěl zkusit, jestli ještě vydrží koleno a jestli budu třeba ještě rok hrát. Ta tříměsíční zkušenost ukázala, že to bohužel nešlo a tak jsem skončil. Nebylo to tak že bych se nechtěl vrátit do Olomouce, ale nikdo z vedení mě nekontaktoval ani neoslovil, jestli bych měl zájem za Olomouc hrát.

Za svou kariéru jste měl hodně úspěchů, který Vám z té řady vyčnívá, který považujete za největší?
Určitě ty trofeje v Atleticu, protože to byly první trofeje, pokud neberu pohár v Hamburku, ale byl takový ten druhořadý Německý pohár, ne ten hlavní. A pak samozřejmě titul v Galatasaray. Jeden jsem získal, když jsem ještě hrál a pak druhý, kdy jsem odehrál jenom dva nebo tři zápasy a zranil se. Nemůžu zapomenout ani na nároďák, na Euro 2004 kde jsme odehráli fantastický šampionát.
Image00002
Pavel Hapal Vás při minulém rozhovoru označil za největší hvězdu vzešlou ze Sigmy, cítíte se tak?
Je to zkušený trenér a myslím si, že má přehled o hráčích takže… (smích)

Jsme fanouškovské stránky a tak se také musíme zeptat, jak se díváte na roli fanoušků na tribunách. Mělo to na vás při hře vliv?
Vliv to má určitě, čím více je fanoušků, tím větší vliv to má. Byť říkáme, že to nevnímáme tak to každý na tom hřišti vnímá a pokud doma ti fanoušci fandí dobře a povzbuzují tak je to o to lepší. Co se týká venkovních zápasů, já jsem měl tu výhodu, že jsem zažil ty fanoušky v Turecku kde je to opravdu extrémní a fanoušci Galatasaray jsou opravdu po celém světě. Tam jsem za rok a půl nezažil prostředí, kde by fandili proti nám. Samozřejmě až na ty tři výjimky kde naši fanoušci nemohli být, to je Fenerbahce, Besiktas a Trabzon. Ale jinak jsme hráli venkovní zápasy a bylo tam patnáct nebo dvacet tisíc fanoušků.

Takže tyto fanoušky obecně považujete za nejlepší?
Opravdu mě nadchli fanoušci Atletica Madrid kteří byli také výborní a jezdili s námi všude. Ale co se týká počtu a takového toho bláznovství tak Turci jsou tím samozřejmě všeobecně známí.

A jací bývali fanoušci na Sigmě? Jestli si tedy ještě vzpomínáte 
Je to opravdu dlouho, ale to byla ta úspěšná éra, takže se fandilo dobře, bez žádných urážek, vulgarismů a bez nějaké pyrotechniky. Myslím, že to tady v některých zápasech bohužel chybí.
Jak se díváte na pyrotechniku?
Myslím, že nikdo se na ni nemůže dívat pozitivně, protože je to věc, která by na stadionech neměla vůbec být. Nejen mně, ale spoustu lidí udivuje, jak se tam ta pyrotechnika dostane. Může to akorát ovlivnit ten zápas, musí se zastavit hra a čeká se. Když je to plynová pyrotechnika (pravděpodobně myslí dýmovnice, pozn. redakce), tak je to o to delší. Nemělo by to vůbec být, trpí tím akorát klub, který pak platí za to, že se tam něco takového stane.

Jste součástí výzvy: Spojme síly pro Sigmu, proč jste se k ní přidal?
Mně se teď nelíbí situace, která v Olomouci je. Sigma vždycky patřila mezi týmy, které figurovali v horní části tabulky, účastnila se Evropských pohárů, měla spoustu mládežnických dobrých fotbalistů, kteří hráli za reprezentační výběry a prodávalo se spousta hráčů přímo z Olomouce, nehledě na to že spadli do druhé ligy a to je něco co se mi nelíbí. A když mě oslovili kluci tak jsem se k tomu rád přidal.

Co můžete v praktické rovině Sigmě přinést, ať už vy sám tak i celá výzva?
Pokud budeme nějakým způsobem vyslyšeni, tak každý z nás má určité schopnosti, kterými můžeme pomoct uvést chod klubu na pravou míru. Samozřejmě by to nebylo hned, ale každý chceme nabídnout pomocnou ruku.
Image00003
Dnes jdete prezentovat možnosti výzvy akcionářům, co byste považoval za úspěch výzvy?
První řekněme menší úspěch už jenom to, že jsme byli vyslyšeni a že spousta lidí to četla a má na to svůj názor. To je jeden z prvních úspěchů a ten druhý přijde, jestli budeme vyslyšeni vedením a nějakým způsobem se dostaneme do toho fotbalu. Chtěli bychom, aby to opravdu mělo nějakou váhu.

A závěrečná už pravidelná otázka, co byste vzkázal čtenářům našich stránek a fanouškům obecně?
Určitě bych jim vzkázal, ať jsou trpěliví a ať zůstanou pořád věrni Olomouckému fotbalu. Ať věří, že se dostaneme zpět do první ligy hned příští sezónu.

Podobné články