Vy jste oba dva bratři takové buldočí typy, že? Zakousnout se a nepustit. Kdo je víc buldočí typ?
To je těžko říct, to je asi na otázku na někoho jiného třeba. To může říct spíš někdo, kdo nás hodně zná a dokáže se na to podívat z té druhé stránky.
Kdo byl vaším vzorem, co se týče fotbalu, když jste byl mladší, nebo možná i do dneška?
Pro mě to byl John Terry. Takový ten typ, který se mi líbil a já myslím, že to je doteď.
Máš nějaký oblíbený tým, případně tým, ve kterém by sis rád zahrál?
Vždycky jsem fandil Chelsea, ale nejsem takový ten zarytý. Podívám se na ty zápasy a nemám úplně sny, že bych chtěl hrát v nějakým takovým oblíbeným týmu. Myslím, že ta německá liga byla pro mě taková ideální, šitá na míru.Kdyby teda přišla nabídka z Německa, tak bys neváhal?
Kdyby přišla znovu z Berlína, tak bych určitě neváhal.
Láká mě zeptat se na tu Plzeň, ale nechci to nějak říkat.
No klidně můžeme, jestli to vyjde někdy příští týden, tak možná zítra se zveřejní, že odcházím.
Otázka Šindy s Urošem, bude to fungovat? Může to fungovat? Oba dva jsou mladí.
Těžko říct, jestli trenér Jílek počítá se Šindym na stopera. Je tam ještě Rajny.
Dobře, zkusíme to jinak. Kdyby byli dva mladí hráči na stoperu, mohlo by to fungovat?
Já si myslím, že jo. Myslím, že Uroš na to jak je mladý ty zkušenosti posbíral. No fungovat, asi je to vždycky lepší, když je tam jeden mladší a jeden starší. Já si pamatuju, když jsem vlastně vyrůstal vedle Radima Kučery a já jsem se od něho učil a strašně dobře se mi s ním hrálo. Když ještě skočím do Sparty, tak se mi hrálo s Tomášem Řepkou výborně, na hřišti jsme si rozuměli a mně se s ním velice dobře hrálo.
Je Tomáš Řepka v pohodě člověk jako tak?
Určitě, my jsme si rozuměli i mimofotbalově, jakože jsme pokecali. Cokoliv jsme měli, jsme si vyříkali buď na hřišti, nebo mimo a já jsem s ním konflikt nikdy neměl. Byl naprosto jako každej jinej.
Ty ses v podstatě po sedmi letech dostal zpátky do Sigmy, jaké to je být zpátky v Sigmě, i když třeba jen na hostování nebo jen tak dál?
Já jsem tady vlastně doma, vyrůstal jsem tady. Když přijedu nebo přiletím odkudkoliv, tak jsem tady prostě doma. Já jsem prostě Olomoučák. Stadion se změnil, tréninkové plochy jsou jiné, noví lidé kolem. Chvilku jsem si na to zvykal, ale myslím, že tady v Olomouci je jeden z nejhezčích stadionů, výborné zázemí, tréninkové hřiště. Myslím si, že to je na velice dobré úrovni, takže pro mě nebyl problém se vracet do Olomouce, kde jsem doma.
Pociťoval jsi nějak tlak okolí?
Spíš to bylo ve Spartě. Ten tlak byl velký, v Plzni o něco menší a tady jsem věděl, že Olomouc nemá tolik bodů kolik by chtěla mít. Ve spartě jsme museli vyhrávat, v Plzni se muselo vyhrávat a tady vlastně taky a sbírat ty body. Když přijel Liberec nebo když jsme jeli na Slavii jsme si mohli říct, každej bod dobrej. Ten tlak pro mě byl tady asi nejlepší.
Skončila sezóna, Sigma je momentálně na sestupovém místě. Jak to zpětně hodnotíš a cítíš?
Když jsem sem šel, tak jsem čekal, že těch bodů budeme mít víc a že budeme v klidném středu. Bohužel i pro mě když jsem přišel, byl jsem zraněný, neodehrál jsem dva zápasy. Pak jsem odehrál myslím, že Ostrava – Zlín, pohár v Jihlavě. Pak domácí zápas s Libercem otřes mozku. Další zápas potom jsem kvůli tomu nehrál. Další domácí zápas, přišla penalta, červená. Znovu jsem nejel do Jablonce, já jsem si protrpěl vlastně všechno. Škoda posledních dvou zápasů, kdy jsme neurvali třeba těch šest bodů. Mohli jsme mít o ty dva bodíky víc, protože každý ten bod se počítá. V té tabulce je to znát, kdybychom tam měli třeba o tři, čtyři bodíky víc, tak hned by to bylo veselejší. Není to příjemný, v zimě se bude muset…. No to radši nebudu říkat…
Když jsi do Sigmy šel, říkal jsi vlastně, že sis myslel, že budete hrát takový ten klidný střed. Cítil jsi, že to mužstvo na to má, když jsi přišel do toho celku?
Tak já jsem většinu lidí znal. Někoho víc, někoho míň ať už na hřišti nebo mimo. S někým jsem se seznamoval. Já vím, že ta kvalita tady je, ale potřeba z těch hráčů to dostat na hřišti a já věřím, že každý ten hráč ať si šáhne do svědomí, jestli za ten podzim pro tu Sigmu udělal maximum. Doufám, že si to každý uvědomí a že na jaře, když to řeknu tam bude žrát trávu a nebude mu to jedno, jestli se prohraje. Já v to věřím a věřím, že Olomouc v lize zůstane.
Je přání Romana Hubníka titul v Plzni a záchrana Sigmy?
Tak já si myslím, že jednoznačně. Vracím se do Plzně, která je momentálně na prvním místě a přál bych si ten titul s Plzní, ale zároveň si přeju, aby se Sigma zachránila. Sigma patří do ligy a doufám a věřím, že se zachrání.
Takový největší souboj v lize je teď Plzeň – Sparta. Ty jsi za oba týmy hrál. Jaký to je pro tebe?
Když se hrálo Plzeň – Sparta tak jsem nehrál doma. Skočil jsem na posledních 20 minut, ale když jsme hráli na jaře, když jsme získali titul, jsem dal druhý gól. To byl takový ten rozhodující zápas si myslím v boji o titul.
Řvali na tebe třeba diváci na Spartě nějak sprostě?
Já to nějak nevnímám, tam byla taková atmosféra, že se mi dobře hraje. Soustředím se jen na tu hru a když to řeknu, tak nevnímám ani ty trenéry. To je takový to, jak je člověk v tranzu, tak prostě vnímá jen ten fotbal a balón, takže nevím, jestli tam někdo řval nebo ne. Určitě se tam někdo najde, to je všude ale to jsou lidi, co mi můžou, …
Přejdu pomalu k těm fanouškům. Jaké to bylo, kdybys měl porovnat třeba ten Berlín, Plzeň a nevím, jestli má smysl mluvit teda o Olomouci.
Tak ten Berlín to je kapitola sama pro sebe. To je obrovská základna fanoušků. Je to obrovské město asi 3,5 milionu lidí. Věděl jsem, že snad 25tisíc lidí jsou fanoušci mimo Berlín a jezdí přímo na ty zápasy. Když je na tom stadionu vyprodáno tak je tam 70 tisíc lidí a to je obrovská atmosféra a ten hráč si to užívá. Nevím jak srovnat třeba Plzeň s Berlínem, to je nesrovnatelné. Ale Plzeň s ostatními kluby ligy je plzeň momentálně nejfotbalovější město, co se týče výsledků v lize. Kdy na některé zápasy je prakticky vyprodáno. To si pak i ty týmy, co tam přijedou ty zápasy užívají. To je takový ten hnací motor Plzně, že se i ty domácí zápasy vyhrávají a mají i jeden z nejhezčích stadionů u nás.
Ať už v Berlíně nebo v Plzni byl jsi v kontaktu s lidmi jakoby s šéfy kotlů?
To vedení kotlů je většinou v kontaktu třeba s kapitánem. Já osobně ne. Když se nám nedařilo v Berlíně, měli jsme párkrát s těma kotelníkama schůzi. Byli takoví, že fandili, i když se nedařilo. Chodili. Tam je to nastavené tak, že každý fanoušek jde na domácí tým a nejde na soupeře. Je jedno, jestli přijede Bayern nebo Mainz. Každý šel na svůj domácí tým a proto je Německo tam kde je. To je velký rozdíl. Konkrétně třeba v Olomouci, když přijede Sparta nebo Plzeň tak těch fanoušků přijde třeba o tisíc víc. Přijdou se podívat na Plzeň a ne na Olomouc, což si myslím, že je špatně.
A v Plzni si myslíš, že se tohle daří? Že ti fanoušci tam prostě chodí na tu Plzeň nebo je to taky o těch soupeřích?
Já si myslím, že určitě. Plzeň hraje hezký fotbal. Jsou vidět góly a jestli to bude proti Spartě, proti Příbrami nebo prostě proti někomu jinému tak lidi chodí na tu Plzeň. I na venkovní zápasy jezdí spoustu fanoušků z Plzně. Klobouk dolů před Plzní co za poslední roky udělali s českým fotbalem.
Co se týče těch fanoušků, byl jsi třeba na nějakém utkání i se podívat, kde tě ti fanoušci zaujali?
Utkvělo mi v paměti, když jsme byli jako nároďák ve Skotsku. Tam byla taková atmosféra, že jsem měl husí kůži celý zápas. Ale taková ta zdravá, kdy si člověk řekne, tak přesně pro tohle se fotbal hraje. A když tam řve 60 tisíc lidí jeden hlas, tak to je něco úžasného. Řvou celý zápas, zpívají tam, baví se tím fotbalem. I když domácí prohráli. To mi utkvělo v paměti a to byla nejlepší atmosféra, kde jsem hrál.
A jakoby mimo tvůj zápas, kde ty jsi hrál?
Ono není nějak ani moc času někde cestovat. Takže mimo svoje zápasy na to moc čas nemám. A za nás se ještě moc nejezdilo na turnaje tak jak to mají mladí dnes. Jednou za mnou třeba byli mladí ze Sigmy, nevím jestli 13 nebo 14. Tak jsem jim zařídil lístky a říkali mi, že to bylo něco neuvěřitelnýho. Hlavně ta atmosféra. Já vždycky všem říkal at si vezmou žvýkačky. Zkrátka kdo to nezažil, tak vůbec nemůže posuzovat kde jsou jací fanoušci a stadiony.
Fanoušci se prezentují samozřejmě pokřikama, který jak jsi říkal ty moc nevnímáš. Ale prezentují se i choreama a malovanýma věcma. Stane se, že si toho všimneš při utkání?
Určitě,to je jasný. Když je nějaká přerušená hra nebo takhle tak se člověk podívá, zvlášť když je to transparent nebo takhle tak je to vidět. Člověk pak musí zase rychle přepnout zpátky do té hry. Až třeba po zápase se pak o tom bavíme „viděl jsi ten transparent? a ten druhý?“ A já třeba viděl jen ten jeden. Tak to se občas stává.
Naše asi nejčastější otázka. Co Roman Hubník a pyrotechnika na stadionu?
Myslím, že to do fotbalu nepatří. Nějaký ohňostroje, světlice si můžeme bouchat na silvestra, ale na stadiony to asi nepatří. Když se hraje zápas, a je tam třeba nějaká dýmovnice, přerušená hra, nepomůže to ani domácímu týmu ani hostům. Tohle odsuzuju a myslím, že to k fotbalu nepatří.
Když už se to stane, dělá ti to problém při hře? Že se třeba hůř dýchá?
Někdy je to nepříjemný, třeba už v tomhle počasí, kdy je taková ta inverze a moc to nejde nahoru, tak ten smrad z toho je takový nepříjemný. Ale někdy je to takové že třeba i člověk nevidí. Není to úplně příjemné.
Není to občas pro Romana Hubníka výhoda, že ho útočníci nevidí?
To určitě né. Ty splodiny nejsou příjemný, takže určitě ne.
Mě by ještě jen zajímalo k té Plzni. Je to strašně prezentované, jak je tam skvělá parta. Jestli to tak tedy opravdu je?
Je to tak. Jak jsem tam přišel, tak jsem znal 90% hráčů ať z nároďáku nebo z ligy takže pro mě to bylo snazší tím, že znám ty kluky. Je tam super parta. Po tréninku jdeme na kafe, probíráme spoustu věcí. Je jasné, že tam jsou skupinky, co se schází trošku víc. Ti starší třeba. Ale pak přijde zápas a jeden za druhého prostě maká a to je takový ten motor, že ty úspěchy v Plzni byli a ještě budou. A proč je Plzeň tam, kde je.
Je to teď na Sigmě taky tak?
Na to se těžce odpovídá, ale myslím, že by to mohlo být lepší. Já když přišel do Sigmy tak ta parta byla výborná, i když já sjem byl prakticky nejmladší. A byli tady Radim Kučera, Martin Vaniak, Sigi (Patrik Siegl), Vlčák (Stanislav Vlček), Luboš Reiter, Babnič, spousta velice zkušených hráčů. A vždycky když byla nějaká večeře nebo tak, Radim KUčera zavelel a museli povinně všichni. A myslím, že tam se taky stmeluje ta parta. protože je důležitý vypadnout z té kabiny a třeba u piva si říct ty hezký věci, ale i ty škaredší. Co se nám nelíbí a tak. Třeba jako když dojde nový hráč a my ho tam poznáváme.
