Přinášíme Vám přepis rozhovoru který jsme s Janem Javůrkem vedli v příjmené kavárně Café La Fée kde odpovídal na naše všetečné otázky a tak se můžete dozvědět jaký je rozdíl mezi tréninky v různých soutěžích, co už všechno má ve svém životě za sebou a třeba taky to jak viděl pád do druhé ligy, ze které před krátkou dobou přišel.

Protože je Honza výřečný rozhovor Vám přineseme ve dvou částech. V té druhé, kterou zveřejníme v pondělí se třeba můžete dozvědět komu fandí, jaké má zážitky z fotbalu a jak se staví k otázce pyrotechniky.

IMG_3393-1

Odkud Javore pocházíš?

Já pocházím z takové malé vesnice, Kerhartice, je to u Ústí nad Orlicí.

A tam jsi taky začínal s fotbalem?

Ne, nezačínal jsem v Kerharticích, ale hned v Ústí, kde dlouho trénoval můj děda a přivedl mě tam už ve čtyřech letech.

Když zmiňuješ Tvého dědu, má nějaký oblíbený klub?

No tak on vždycky fandil Spartě, tam u nás to tak je, buď se fandí Spartě, nebo Slávii, no. Ale teď už samozřejmě fandí hlavně Sigmě.

Tak zpátky k Tobě. Sleduješ pořád výsledky Ústí. Zajímá tě to?

Jo, sleduji je. Teď si dokonce založili FB tak je to pro mě jednoduší. Zkrátka pořád mám k tomu klubu vztah.

A z Ústí jsi šel hned do Sigmy?

No bylo to tak. Ve 14-ti letech si mě vzal na zkoušku pan Tököly a pak už jsem tady v Sigmě zůstal.

Takže se dá říct, že si olomoucký odchovanec?

Já se tak cítím. Prošel jsem všemi týmy od starších žáčků až po B-tým. Ale i Ústí mi dalo hodně a rozhodně bych ho nerad z toho výčtu vynechal.

Tyhle týmy jsi prošel v klidu, ale v momentě kdy jsi z dalšíma z ročníku (např. Pavel Dreksa) měl se posunout do A-týmu, tak sis zlomil nohu. A začala tvá pout po nižších soutěžích (nejprve zpátky Ústí a následně Pardubice, odkud ses za trenéra Pivarníka vrátil zpět). Můžeš nějak porovnat tréninky na jednotlivých úrovních – prošel si vlastně divizí, 3.ligou, 2.ligou a pak zpět do první ligy?

Tak já jsem měl na tohle štěstí, v Ústí mě vedl trenér Saňák který je dnes šéftrenér v Mladé Boleslavi, který ty tréninky měl výborný. Byly na úrovni a srovnatelný s tréninkem tady (trénoval mě koneckonců v Sigmě v 17-ce). No a v Pardubicích jsem zase měl p. Svědíka (mimochodem věděli jste, že za Sigmu nastoupil v 11. utkáních a vsítil jeden gól? ), který pak šel do Ostravy. Ten si sice velice zakládal na fyzičce, ale tréninky měl taky pestrý na hřišti. Tady bych spíš vyzdvihl ty podmínky ke všemu, tady je všechno jednoduchý. Přístup k regeneraci, atd. A de-facto je to součást každodenního tréninku.

Dá se teda závěrem říct, že nezáleží tolik na soutěži, ale spíš na trenérech? Kvalitní trenér i v nižší soutěži rovná se dobrý trénink?

No řekl bych, že to tak je.

Jan Javůrek při hře proti Karviné v FNL

Ale vraťme se k tvému nucenému pádu do nižších soutěží. Jak se to událo?

Při posledním utkání za B-čko Sigmy proti Břeclavi, mi byla zlomena lýtková kost a já půl roku promarodil. A taky na mně zapůsobilo mládí a se nezdálo se, že bych se tomu fotbalu chtěl tak moc věnovat. Naštěstí pak za mnou dojeli z Ústí, jestli bych to nechtěl ještě zkusit u nich. Já na to kývl, prošel celou jarní přípravou a pak jsem si zlomil zánártní kůstku. A stál jsem další půl rok. Pak si mě však už vzal “pod křídlo” pan Saňák a dostal mě vlastně zpátky k fotbalu a do formy.

To je období o kterým mluvíváš v rozhovorech, že jsi měl problémy. Že jsi hodně přibral a bojoval s fyzičkou?

Jo, přesně tak. Vlastně obecně problémy se životosprávou. Vliv na to určitě měl věk. A taky to zranění. Ukázalo mi, že ten fotbal není všecko. Začal jsem normálně chodit do práce, vstával. Zkrátka jako “normální” člověk.

Můžeš být konkrétní, co jsi dělal?

Ve skladu administrativního pracovníka.

Takže kdyby někdo hledal administrativního pracovníka, tak Jan Javůrek je po skončení kariéry k dispozici?

No to né, já raději budu kopat díry, prostě dělat fyzickou práci, než sedět za počítačem.

A jak ses potom dostal do Pardubic, se kterými jste vykopali 2. ligu?

Pan Svědík potřeboval někoho na levou stranu a v Ústí si vyhlédl mně. Byl se tam několikrát na mně mrknout a nakonec si mě k sobě vzal.

A nalevo na jakou pozici?

No to nebylo tak přesně daný, prostě na levou stranu.

A tady se ti Javor omlouvám, ale tahle otázka musí padnout. Co je tedy tvá oblíbenější pozice? Záložník nebo obránce? Anebo je ti to vcelku jedno?

Nemám to tak, že bych na některé té pozici nechtěl hrát. Důležitý pro mě je, že hraji. A určitě to není tak, že třeba kvůli mé méňe oblíbené pozici bych se nato vykašlal nebo v hlavě vzdal. Zkrátka chci hrát a to je pro mě podstatné.

V Pardubicích si byl jak dlouho?

Sezónu v 3. lize a půl sezóny ve 2. lize a pak si mě vytáhl zpátky do Sigmy pan Pivarník.

A to probíhalo jak?

No pan Pivarník si mě pozval na zimní přípravu, když se hrála Tipsport liga. Asi jsem se zalíbil a tak už jsem tady zůstal.

Jaký to byl pocit vrátit se zpátky?

Pro mě to byl velký úspěch, na to kde jsem byl tři roky před tím. A vlastně jsem si ani nemyslel, že bych někdy mohl být zpátky. Ale vrátil jsem se a byl jsem rád.

První tvoje utkání po návratu bylo s Boleslaví a hned jsi nahrával na gól. Máš tohle utkání nějak víc v paměti?

No ono to vlastně bylo až druhý utkání, ale poprvé, co jsem hrál od začátku. První bylo na Baníku kde jsem střídal a v 90. minutě jsem šel sám na gólmana. Shodou okolností v té době na Míšu Bártu a ten mě vychytal. Ono Baník je celkově moje neoblíbený mužstvo. První neproměněný nájezd pak zbytečná červená na půlce a oslabení mužstva. Na Baník zkrátka nemám dobrý vzpomínky a je to můj neoblíbený soupeř.

Cítil si takový nějaký zadostiučinění?

Jo to jo. Já na to hodně dřel, abych mohl hrát fotbal na vyšší úrovni. A určitě jsem cítil takový nějaký zadostiučinění. A myslím, že i má rodina.

Jezdí tě tvá rodina podporovat na utkání?

Jasně. Většinou všichni. Táta, máma i děda.

Ty ses vrátil a relativně za krátko se padalo do dvojky, jak si to viděl ty? Přeci jen tu dvojku, tu zkušenost jsi měl ještě relativně čerstvou.

No já jsem si to hlavně vůbec nedokázal představit. Byl to špatný okamžik, ale říká se, že všechno zlé je pro něco dobré. Teď to výkopem a všechno bude v pořádku.

IMG_3393-1

V nějakém starším rozhovoru jsem četl, že tvůj sen je hrát ligu za Sigmu, což sis vyplnil a co teď dál? Máš vůbec ještě nějaký sen, který se týče fotbalu?

Tak asi každý mladý kluk co hraje fotbal, si tu ligu chce zahrát a já ty kategorie prošel tady, tak je logický, že jsem si tu chtěl zahrát i ligu. No a mé současné sny? No asi vykopat zpátky ligu a být zdravý. Jdu krůček po krůčku, nemám nějaký zásadní sen.

A zase v jiném rozhovoru jsi mluvil o tom, že v prvním utkání (z výše zmíněnou Boleslaví) jsi byl rád za nahrávku – centr Dolymu, ale že se svým výkonem jsi spokojen nebyl. A že tě ovlivnila nervozita před domácím publikem a že jsi byl zbrklý a neklidný. Je to už dneska jinak?

Určitě už je to lepší. Člověk se zkrátka časem otrká a zvykne si. A navíc dneska už jsem na to množství fanoušků zvyklý 😀 .

V minulém našem rozhovoru Míša Reichl zmínil, že jsi v kabině dobrým bavičem. Jak se na tohle díváš sám?

Když se objeví příležitost zavtipkovat, neodolám, no. (opět fotografka se ptá “Lepíš vzkazy na záda?) Ne to nedělám. Jsem spíš typ na slovní vtípky. A zkrátka někdy se chytnou, někdy ne.

Měl by si nějaký příklad?

No jednou se ptal p. Kalvoda Davida Housky, kdy jsou pozvaní na repre. A kabina byla taková tichá, tak jsem pronesl, že p. Vrba mi teda ještě nevolal. Ale že by to mělo být každou chvíli.

Zavolal od té doby p. Vrba?

No ještě né, ale pořád čekám na telefonu. 😀 A 21 už teda asi taky nedám, samozřejmě jen kvůli věku. Ale jsem ve dvojici s Housičem (David Houska, pozn. redakce) a tak mu pomáhám růst. 😀 (následuje zatraceně dlouhý smích)

Jsem vlastně takový trenér 21, akorát o tom ještě nikdo neví.

Podobné články