Do naší mailové schránky nám přišlo takové malé zamyšlení od jednoho z fanoušků, tady vám jej předkládáme. Co si o tom myslíte vy?
Fanouškovství Sigmě a fotbalu obecně,mám spojené s mládím. S fotbalovou krásou a taky trošku z hanáckou soudržností.
Vždy byla radost v mládí zajít s dědou do sektoru důchodců – za dnešním fanšopem, odkud zaznívalo „Na koně!“, kde se občas pro nějaké to sprosté slovo nešlo daleko a kde i občas slivovička voněla vzduchem. Co nejde opomenout i výsledky v té době byli. A s pravidelností dnes už nevídanou se střídali sezóny lepší a horší. Zkušenější a ostřílenější fandové je již dokázali propočítat. Zkrátka mělo to své kouzlo a rozhodně měl fotbal mládě chytnout za srdce.
Má ale dnešní omladina šanci chytit se Sigmy a obecně fotbalu? Je na stadioně něco co by je přitáhlo a už nepustilo?Popravdě nevím. Nejsem si jist, že „moderní“ marketingové akce typu #Díkytáto mají smysl a mohou pomoct přilákat mládež. Nejsem si jist, že stejně jako mě kdysi sektor dědků a můj děda, můžou pomoct přitáhnout mládež k fotbalu a k fanouškovství.
Ale jednou věcí jsem si jistý. Pokud se budou dít takové krpy jako minulý víkend, nikam to nepovede. Ať už na klubové úrovni (čelíčko Miloše Buchty) nebo výkon sudích (to už pravidelně) tentokrát ve Zlíně.
Ono totiž se poslední dobou nějak zapomíná, že nejlepším marketingem produktu (jak říká Míra Pelta s oblibou) fotbalu není nic jiného než samotný fotbal. Samotná hra. A nápomocní mohou být i lidé okolo něj. To se však v poslední době neděje, respektive to vypadá spíš na pravý opak.
A proč to vše píšu a svěřuji se vám tady ze svými pocity? Protože mám pocit, že na fotbale je stále více toho produktu a stále méně té čisté radosti.
A tímto vás prosím, pojďme se vzepřít produktu a vraťme čistou radost na zelené pažity a do ochozů. A pojďme pomoct mládí se chytit také tohoto krásného sportu.
A začněme s tím třeba už v utkání se Slávií Praha. I přes nepřízeň osudu, neschopnost mocných a dlouhodobé neúspěchy. Nikdo to za nás neudělá.
