Dnešní zhodnocení utkání nebude stejné, jako minulé, a to hned z několika důvodů, které popíšu dále. Především však nebudu hodnotit průběh utkání, což přenechám povolanějším, ale spíše dění na tribunách.
Před zápasem se schází, snad i díky naší pozvánce (zde) skupinka asi 50 fanoušků, kteří následně pochodují ke stadionu, za skandovaného potlesku a fandění. Počet je menší, než na prvním zápase se Slavií, ale, vzhledem k počtu aktivních fanoušků na tribunách, a zaneprázdněnosti kluků, chystajících choreo, není také nízké natolik, abychom se za něj styděli.
Po příchodu na stadion se vyplňuje hned několik obav, které jsme měli již dlouho před tímto víkendem. Vzhledem k nepřívětivému počasí si cestu na stadion našli lidé, kteří jednak měli zakoupenou vstupenku pod střechu, a jednak přišli pouze na soupeře, což je však již kolorit. Další velký nešvar se projevil hned ze začátku zápasu. Přestože se našlo dost těch, kteří v kotli stáli, rozhodně to neznamenalo, že by měli i chuť fandit. Samostatnou kapitolou byly osoby, které si zakoupily lístky do sektoru S, a zastávali názor, že na fotbale má být ticho jako v kostele a pořádek jako při nástupu na vojně. Důrazně proto žádáme všechny, kteří si toto hodnocení přečtou, aby si uvědomili, a řekli to všem, které znají, že sektor S je kotel, kde se stojí, fandí, a za jakéhokoli stavu povzbuzuje náš tým. Na stadionu je míst více než dost, takže pokud nechcete stát a fandit, nechoďte do tohoto sektoru!
Teď již k samotnému fandění. Od začátku utkání se fandí na slušné úrovni, střídáme mnoho, i pár polozapomenutých popěvků. Naší náladu, a na chvíli i úroveň fandění zvedá krásná první branka Jakuba Rolince, který, po návratu z hostování, ve druhém zápase od začátku, vstřelil svůj druhý gól. Fandění jsme prokládali odpovídačkou s jižní a východní tribunou, kdy se nám však dostalo odezvy menší, než kdybychom hráli třeba s Příbramí.
Velkou pochvalu si zaslouží všichni, kteří vytvořili nádherné choreo o velikosti 20×10 m, s motivem rytířů s nápisem modrobílí do boje. Bohužel, sedící lidé v horních patrech, začali toto choreo po chvíli trhat, aby viděli na fotbal. Naštěstí vydrželo dost dlouho na to, aby bylo zachyceno v celé kráse, a snad aby udělalo radost těm, kteří o to stáli. Samovolné trhání finančně ne zrovna levného díla je ovšem neskutečná hrubost, a znovu musím opakovat – když chcete vidět na hřiště a užívat si fotbal, choďte kamkoli jinam, než do kotle!
Ve druhém poločase nám chvíli trvalo, než jsme se zase dostali do obrátek, snad s přibývajícími minutami, kdy jsme snad začínali věřit alespoň v nějaký bodový zisk. 
Přesně v době, kdy jsme prezentovali další připravené dílo, kterým jsme vyjádřili podporu bratrům v jejich boji proti SFZ, však Plzeň vyrovnala na 1:1, zásluhou Daniela Koláře. Jak je dobrým zvykem z poslední doby, inkasovaný gól nám na elánu nikterak neubral, naše fandění stále mělo slušnou kvalitu. V této době snad poprvé zbyly chvíle na to, abychom poočku sledovali i dění na hřišti. Nikterak povzbudivý pohled to ale nebyl. Sigma ztratila tempo a dravost z prvního poločasu, a Viktoria začala hrát svojí hru. Výsledkem byl nakonec vítězný gól Wágnera po pěkné akci z pravé strany naší obrany, kde operoval záložník Zahradníček. V posledních minutách šla přeci jenom hra Sigmy nahoru, a v jejím posledním zoufalém náporu, měla naší velkou podporu, snad největší z celého zápasu. Plzeň však již vyrovnání nepřipustila, a tak naši chlapci znovu vyšli bodově naprázdno. O tom, že na stadionech jsou i slušní, ale hrdí fanoušci, snad přesvědčila závěrečná pyroshow.
Plzeňští příznivci si tuto neděli zavzpomínali na své „předmistrovské“ výjezdy, ale není se co divit, kapsy příznivců nejsou bezedné, a obraceč času taktéž neexistuje. (mva)
