Včera se v krásném a slunečném počasí odehrál existenční zápas pro naší Sigmu. Soupeřem jí byli vršovičtí klokani, kteří se mohli v případě výhry posunout právě před Olomouc.
Před zahájením zápasu se skupina fanoušků vydala na pochod městem, v počtu zhruba 60 lidí. Příchod na stadion proběhl v pořádku, snad kromě výjimečně schizofrenní pořadatelské služby. Tak trochu podle předpokladů nám bylo ihned jasné, že vábnička v podobě vstupného 20 korun zapůsobila dokonale – na stadion dorazilo přes pět a půl tisíc, převážně svátečních, diváků. Ještě před zápasem jsme roztáhli vzkaz pro hráče a doufali jsme, že se podle něho budou řídit. Poté se již začalo fandit, fanoušků Bohemky dorazilo méně, než bylo očekáváno, ale i tak to byl mezi oběma kotly vyrovnaný souboj. V prvním poločase mělo fandění dobrou úroveň, jedinou kaňkou je znovu se rozmáhající nešvar – lidé, kteří přijdou, stojí sice v kotli, ale téměř vůbec nefandí: Takto hráčům nepomůžete!
Z hlediska úrovně hry nebylo prakticky co hodnotit, hrál se tradičně úporný záchranářský souboj s minimem šancí, přesněji, každý tým měl jednu takřka 100%, ale skóre se do poločasu neměnilo.
Ve druhém poločase bylo k vidění hned několik věcí, které pořádně rozhýbaly s náturou diváků na stadionu i mimo něj. Především velmi brzo po zahájení druhého poločasu poslal naše barvy do vedení krásnou střelou kolem brankáře Martin Pospíšil, čímž také znovu zavdal důvod k větší snaze kotle. Druhou branku si vstřelil stoper Bohemians 1905 do vlastní sítě krásnou a přesnou rybičkou k tyči, radost pohledět J. V tomto čase Sigma získala převahu a sebevědomí, a předvedla asi nejlepší úroveň hry od zápasu se Slavií. Tato však vydržela ani ne deset minut, poté se utkání znovu slilo v neúprosný boj, takže fanoušci se alespoň mohli bavit fanděním a produkcemi.
Suverénně nejkontroverznějším momentem bylo roztáhnutí velkého a podařeného chorea, které si vzalo na mušku chování fanoušků olomoucké Mory, která momentálně bojuje o extraligu. Obrázek, kterak se kohout vaří v kotli, nadzvedlo ze židle mnoho osob, proto se k jeho významu vyjádřil jeden z vůdců sigmáckého kotle: „Choreografie byla přirozenou reakcí na chování některých fanoušků Mory v posledních týdnech. Neměla vyvolat nenávist, nebo kopat zákopy mezi tábory, byla pouze připomenutím toho, že ortodoxní fanoušci Mory by se měli ve své euforii krotit a nevyvolávat problémy v současné situaci obou olomouckých klubů. Všichni jsme z jednoho města a okolí, takže Moře samozřejmě případný postup do extraligy přejeme.“
Vraťme se ovšem k hodnocení včerejšího utkání. Ve druhé polovině už kvalita našeho fandění poněkud upadá, úměrně s výkonem hráčů na hřišti.
Asi nejhumornější vložkou z konce zápasu byl výlet Aleše Škerleho z pozice stopera až na hrot. Bohužel však celou situaci špatně vyřešil, a než se stačil pořádně vrátit, Sigma inkasovala. Tento gól už však nic neřešil, neboť ihned poté rozhodčí zápas ukončil.
Po delší době jsme si opět užili s hráči děkovačku, kterou předříkával navrátilec do sestavy Honza Schulmeister, a s vesměs pozitivními pocity jsme šli domů. Utekli jsme sestupovým pozicím na pět bodů, a posunuli se v tabulce o celá čtyři místa vzhůru. Snad tyto body potvrdíme za týden v Brně, abychom konec sezony odehráli v klidu. (mva)
