(článek převzat ze stránek fanoušků Ultras12.cz)

Jak jsme slíbili, se středou vám přinášíme druhou část rozhovoru s trenérem Psotkou. Tentokrát se dozvíte, jaký názor má náš trenér na používání pyrotechniky při zápase, jak vidí fanouškovskou scénu v Olomouci, či co mu přinesla stáž v Anglii. Pouze připomenu, že rozhovor vznikl v sobotu 25. 1. 2014 po zápase se Žilinou. Příjemné počtení.

psotka - zdeněk - trenér - olomouc

Jaký máte vztah k ultras scéně a jaký je váš názor na používání pyrotechniky?
Jednoznačně na fotbal patří tyto věci, jsou ale dány nějaké normy, které by se měly dodržovat, především co se týče pyra. Mě se ale osobně líbí, když se pyro na stadionu objeví v pěkné podobě, když dokreslí pěknou připravenou choreografii. Je známo, že třeba v Turecku je takových aktivit více. Na druhou stranu je pro mě nepřijatelné jakékoli násilí na stadioně, bitky (i předem domluvené), takže to se mi nikdy nelíbilo. Vždy ale obdivuji pěkně připravenou choreografii, nacvičené chorály, a když kotel dokáže strhnout i ty ostatní, aby fandili a pomohli týmu.

Co byste si přál, aby se změnilo v přístupu fanoušků ke klubu?
Moje představa byla vždycky taková, že by se celý region, Haná, celý Olomoucký kraj by se měl sdružit, spojit dohromady, a vytvořit takovou „obec“, která si přijde za zábavou na ten fotbal a bude spolčená třeba dvě hodiny před zápasem, hodinu po zápase. Vytvořit atmosféru, kde se lidi potkají, popovídají, co bylo nového za ten týden čtrnáct dní, pobaví se výkonem, který by na hřišti měl být vždycky 100%. A když bude dobrý výsledek, tak to bude bonus pro lidi. V tomto jsem se hodně inspiroval právě v Německu nebo Rakousku, kde to tak funguje, kde je respekt, soudržnost mezi lidmi a klubem. Já bych to přirovnal k atmosféře na Vánočních trzích v Olomouci, kde se mi to moc líbí, kdy jsou k sobě lidé milí, kdy spolu komunikují, když se navzájem v klidu vyslechnou. Toto bych chtěl, aby se dělo patnáctkrát do roka v Olomouci na fotbale.

Jaký je podle vás způsob uskutečnění vaší vize? Jak přilákat lidi zpět na stadion?
U nás na Hané je to bohužel primárně o výsledku prvního mužstva na hřišti. A pokud to první mužstvo vyhrává, lidi jsou logicky spokojení, když prohrává, naštvaní. Když jsem trénoval poprvé, jsem přesvědčen, že jsme hráli dobrý fotbal, že se tady vyhrávalo, dávaly se branky, ale přesto ten nárůst diváků jsem očekával větší, něco tomu chybí, není to jenom o hře. V Olomouci se také hodně chodí na soupeře – když přijede Sparta, Slavia, nebo Baník na derby, je tu hodně lidí, takže je to hodně o soupeři. Potom je to dále ve vytvoření komfortu na tribunách k vytvoření atmosféry. Snažili jsme se o větší a lepší komunikaci mezi fanoušky a klubem. Teď navíc Svaz vytváří novou pozici, kdy každý klub by měl mít vytipovaného člověka, který bude mít na starosti pouze komunikaci s fanoušky. Ten by měl poté reflektovat názory na občerstvení, zázemí a možnosti, ale na druhou stranu bude muset sdělovat fanouškům – toto jsou normy, toto my můžeme, toto nemůžeme, tohle nám zakazuje UEFA, a my touto cestou chceme jít. Co může poté fanouška přilákat, je samotná atmosféra na stadionu. Vezmu to na příkladu dvou dětí z rodiny, které se přišly podívat na derby s Baníkem, kdy najednou jeden kotel překřikoval druhý, soutěživost v hlučnosti, v zapálení, choreografii… I ty děti potom řeknou, to se nám líbilo, aniž by fotbal nějak sledovaly, ale ta samotná atmosféra na stadionu může vytvořit pozvánku pro lidi sama o sobě.
Opět se mi to moc líbí v Německu, kde už třeba půl hodiny před zápasem jedou chorály, nacvičené věci, a nové děti a noví diváci se na to těší a přijdou, jsou z toho nadšení, a právě kvůli té atmosféře přijdou.
Nakonec musím říct, co už jsem říkal do novin, že zhruba od domácího zápasu s Teplicemi na jaře ten náš kotel bez ohledu na to, jestli se vyhrává nebo prohrává v daném utkání, fandí od první do poslední minuty, jsou pozitivní a to mužstvo to strašně cítí a pomáhá jim to. I když se jim nedaří, tak pořád slyší ten chorál… který jim nenadává.

Myslíte si, že klub dělá v oblasti komunikace s fanoušky vše, co může?
Vždycky se může dělat víc. Já už jsem si to loni sám prošel, snažili jsme se, ale ne vždycky jsou lidé spokojeni s našimi rozhodnutími, na to mají samozřejmě právo. U mě je to hlavně o face to face komunikaci, ta je pro mě prioritní, nejsem příznivcem facebookových diskuzí a obecně diskuzí na internetu. Jsem schopen se s kýmkoli o situaci pobavit, ale neříkám, že musíme dojít k souhlasu.

Teď mám na mysli spíše staré a zanedbané oficiální stránky Sigmy a celkově komunikaci se všemi příznivci klubu.
Naprosto souhlasím, že je to špatné. My už se ale snažíme třičtvrtě roku vybudovat nový systém, aby byl návazný, dneska právě i sponzoři požadují prezentaci klubu na internetu, jsou tu určité normy pro stránky. Chceme, aby nové stránky sloužily nejen fanouškům, ale také hráčům, mládežníkům, rodičům, teď momentálně se připravují. Bohužel, očekávali jsme, že to bude již před Vánoci jako vánoční dárek pro naše fanoušky, bohužel ještě se dolaďují některé věci. Firma, která na vybudování těchto stránek pracuje, je složená z velkých profesionálů, a proto věřím, že se nám podaří zprovoznit nové stránky do startu jarní části sezóny. Souhlasím tedy s vámi, že naše stránky jsou staré a zastaralé, a pokud budou fanoušci mít svoje stránky, tak jenom dobře – jakákoli konkurence potom tlačí kvalitu nahoru.

Vy jste absolvoval trenérskou stáž v Anglii, můžete popsat, jak probíhala, a co vám přinesla nového?
Když jsme prodávali Tomáše Kalase, tak jsme měli ve smlouvě, že naši trenéři mohou přijet nabrat nové zkušenosti, navíc byla i možnost stáže pro naše mládežnické týmy. Tohoto jsem využil a byl jsem čtrnáct dní v akademii Chelsea, která je v Cobhamu spojená s prvním týmem. Tam jsem tedy měl možnost sledovat všechny tréninky prvního mužstva i mládežnických týmů. Navíc jsem měl ještě z doby, kdy jsme hráli proti Aberdeenu, kontakt na jednu školu, která učí vlastně všechny hráče či trenéry v Anglii jazyku. Díky tomu jsem si svůj pobyt v Londýně prodloužil ještě asi o deset dní. Díky tomuto učiteli, ke kterému jsem chodil každé ráno na angličtinu, jsem měl možnost navštívit tréninkové centrum v Tottenhamu, ve Fulhamu, měl jsem možnost se podívat i do Queens Park Rangers, kde hrál Arsenal. Takže díky tomuto člověku, který učil takřka všechny hráče, kteří na Ostrovy přišli, angličtinu, jsem se dostal skoro na všechny prvoligové stadiony a tréninkové areály.

Pokračuje ještě výše zmíněný projekt spolupráce Sigmy a Chelsea?
My to máme smluvně dané – pokud Tomáš Kalas bude hráčem Chelsea, tak toho můžeme každý rok využít. Byli se tam už podívat i mládežníci, trenéři, takže možnost tuto akademii navštívit tu je stále. Potom tu jsou i další spřátelené kluby, nebyl jsem jen v Anglii, ale i v Německu. Moc se mi líbilo v Leverkusenu z hlediska kondiční přípravy, mají tam výborný areál, spoustu nainvestovaných prostředků do nových metod, přístrojů…, takže tam máme opravdu co dohánět.

V poslední části rozhovoru, se za týden dozvíte, jak funguje olomoucká akademie hráčů, kde si bere příklad, a co současnému trenérovi přinesla práce GSM v našem klubu.

Výjezd na Baník se plní, jeden autobus už je obsazen. Vyraž Sigmáckým busem i ty!

Podobné články